Syndrom vyhoření

Markéta Kamenářová na toto téma:
V dnešní době procházíme velice nelehkým obdobím. Všechny nás méně či více zasáhl Covid a současné dění v Evropě uvádí do velkých obav celý svět. Celková situace tak nahrává k tomu, že se mnozí cítí být unavení, vyčerpaní a bez energie na cokoliv. Tyto příznaky mohou směřovat k tzv. syndromu vyhoření. Co to vlastně je syndrom vyhoření?

Vyhoření nenastává náhle, blíží se pomalu a zprvu je těžké jej rozpoznat. Postupně však již nejste schopni fungovat jak na profesní, tak ani na osobní úrovni. Je to stav chronického stresu, který vede později k fyzickému i emocionálnímu vyčerpání. Naše tělo i mysl nám ale dávají signály a různá varování. Zpočátku cítíte nedostatek energie a většinu času cítíte únavu. Přichází i nespavost, která bývá proměnlivá a máte potíže s usínáním, kdy se později cítíte až vyčerpaní. Stav úzkosti nebývá výjimkou a dochází i k mírným příznakům napětí a různých obav. Ztrácíte motivaci i pocit radosti ve všech oblastech vašeho života. Pokud se toto děje, pak je důležité o takové situaci začít mluvit a vyhledat pomoc třeba i soukromě. Následně může přijít pomoc ze strany zaměstnavatele. Ten může přistoupit k určitým opatřením a pomoci situaci začít zvládat snadněji, a to například snížením pracovních nároků, může to být ale i změnou pracovní pozice s novým vymezením pracovních povinností.

A jak vyhoření můžeme předcházet?

Nezbytné je vyvážit celkový stres různými aktivitami, které Vám dělají opravdu radost, jako je čas strávený s rodinou, sportem, setkávání se s přáteli, nezapomínejte ani sami na sebe. Přeji všem v této době dostatek lidskosti, porozumění, optimismu, síly a životní energie!

Markéta Kamenářová, personální ředitelka StringData, coach ICF

Lenka Bláhová na toto téma:

Zdravím vás všechny, kteří jste v současné době plni strachu, obav, napětí, zlosti i odhodlání, ale také přesvědčení, že vše dobře dopadne. Tato doba z mého pohledu není dobrá a směřuje k tomu, že se mnoho z nás nebude cítit v pohodě. Nejspíš hodně z nás nebude mít dobrou náladu a budeme se zamýšlet, jak to vše lze nebo nelze změnit a jestli je to na nás, obyčejných, kteří neřídí a nezodpovídají za koloběh světa. Téma syndromu vyhoření se jeví v této chvíli pro mě jako podstatná záležitost. Vyhoření můžeme vnímat nejen z přepracovanosti, ale také ze situací, které velmi těžko ovlivňujeme, a dokonce ani nemáme možnost je zásadně změnit. 
Co ale můžeme? Začít sami u sebe, myslet pozitivně a ovlivňovat sebe i okolí. Sami sebe inspirujme, motivujme a nabíjejme energií. Rozhlédněme se a začněme konat, činit. Podívejme se kolem sebe, komu můžeme nabídnout podporu, radu, pomoc. 
Zamysleme se, jak sami můžeme a chceme ovlivnit a podpořit nejen sebe, ale i své blízké, rodinu, přátele ale i široké okolí. Já sama sebe se ovlivňuji tím, že na sebe nechávám působit zprávy, jak si navzájem pomáháme, jak se chováme lidsky k sobě navzájem. A co já sama mohu udělat pro ostatní.  Ovlivněna historií věřím, že se svět obrátí k lepšímu a zdravý rozum zvítězí nad sebestřednými, zlými a mocenskými zloduchy. Jsem přesvědčena, že syndrom vyhoření bytostně souvisí se situacemi z dnešní doby a k jeho nápravě vede lidská soudržnost a empatie. Hodně zdaru nám všem.

Lenka Bláhová, externí HR konzultantka, lektorka, HR Business Partner

Michaela Karásková na toto téma:
Personalisté a manažeři mi již mnohokrát kladli otázku: "Jak poznáme, že máme v týmu člověka se syndromem vyhoření?" V dnešní době máme mnoho informací o tom, co syndrom vyhoření je a jak ho poznat u sebe. I moje kolegyně to popsaly skvěle a všechna výše uvedená tvrzení jednoznačně potvrzuji.

A odpověď na otázku, zda můžete poznat syndrom vyhoření u kolegy v týmu? Myslím si, že ano.  Sice ne vždy, ale určitě to chce značnou míru empatie, naslouchání a důvěry. V pracovním prostředí se chová mnoho lidí odlišně. Hrají jiné role než doma. Velice často si ani oni sami nepřipouští, že by s nimi mohlo být něco v nepořádku. Zejména pak v roli manažerské. Pokud má manažer na starost více lidí, více podřízených, a navíc komunikaci se zákazníky, musí v rolích přepínat během pracovního dne i několikrát.  Není vždy jednoduché se usmívat na druhé. Otázky na svůj stav si často pokládají i Vaši zaměstnanci, pokud na sobě cítí, že je "něco v nepořádku". Otázky typu: "Co to se mnou dneska je?" určitě je znáte i Vy.
Moje doporučení pro Vás, kteří byste rádi poznali syndrom vyhoření u kolegy: "Vytvořte si s ním důvěryhodný vztah, naslouchejte mu a pokud poznáte, že se často nachází v psychické nepohodě, dopřejte mu klid k přemýšlení. Pomozte mu v jeho případném rozhodnutí o změně. Ať už je to odchod z firmy nebo jen změna pozice v rámci zaměstnání."

A moje doporučením pro Vás, kteří cítíte syndrom vyhoření: "Odpočiňte si, jděte na procházku do lesa, zůstaňte sami bez lidí a přemýšlejte nad svým životem z nadhledu - poslouchejte svoji intuici."

Někdy doporučuji svým klientům na koučovacích setkáních, aby se na svůj život podívali jako na knihu, kterou čtou o sobě a jsou na konci stránky a musí otočit na další. Co tam asi bude? Jak chcete, aby ten příběh pokračoval? Kdybyste měli tu moc příběh ovlivnit, co byste udělali? 

A když si nebudete umět poradit sami, nebojte se vyhledat pomoc. 

Michaela Karásková - externí HR konzultantka, jednatelka KNO Česko, lektorka, ACC coach